Matthew Lewis, mladý ragbista z Anglie, se začátkem března poprvé objevil v dresu českého národního týmu. Jak se tam vzal? Co a kdo ho pojí s Českem? Ptali jsme se v rozhovoru pro web rugbyunion.cz, během kterého odpovídal Matthew plynule česky.
Matthew, mohl by ses na úvod čtenářům krátce představit?
Je mi 21 let, bydlím v Devonu (jihozápad Anglie), teď jsem na vysoké škole Hartpury a bydlím v Cheltenhamu. Ragby jsem hrálza Bideford R.F.C (hrabství Devon), momentálně však na škole za univerzitní tým, převážně na pozici útokové spojky. Na škole studuji na kondičního trenéra, rád bych totiž v prostředí profesionálního sportu pokračoval.
Co v něm pokračovat jako profesionální ragbista?
Kdybych dostal tu šanci, byl by to splněný sen. Jsem si ale vědom toho, že pokud by to nevyšlo, musím mít plán “B”.
Na jaké úrovni ragby hraješ?
Můj mateřský klub v Devonu je amatérský. Začal jsem tam hrát ve svých osmi letech, ale v současnosti za Bideford nastupuji jen zřídka, když jsem třeba na víkend doma. Na škole je úroveň už vyšší. Nejlepší ragby ve své dosavadní kariéře jsem si vyzkoušel, když mi bylo 15 let. To jsem byl členem Exeter Chiefs Academy. Pak jsem se ale zranil, následoval COVID a ta šance se do týmu vrátit už nepřišla.
Za český národní tým jsi debutoval v nedávném utkání proti Lucembursku. Můžeš nám říct, jak jsi se jako Angličan do české reprezentace dostal?
Začátek příběhu se psal v roce 2023. Tehdy jsem poslal do Česka první e-mail, ale nedopadlo to. Od té doby se účast v dresu národního týmu stala mým cílem, ale nevěděl jsem jak na to. Zkusil jsem to proto ještě jednou koncem minulého roku. Tentokrát jsem přiložil i pětiminutové video, na kterém bylo vidět, jak hraju. Michal Ouředník (manažer reprezentace) mi odpověděl velmi rychle a předal mi číslo na Miroslava Němečka. Při následné návštěvě Prahy jsem se s trenérem setkal a dostal pozvánku na přípravný zápas. Ten byl sice zrušený, ale na seznamu pozvaných jsem zůstal i pro utkání proti Lucembursku. Původně jsem počítal s tím, že budu jen s týmem jen trénovat. Ale pak dostat tu šanci v utkání, to bylo úžasný.
Jak sis to užil? Nastupoval jsi ke konci utkání, které bylo dost divoké.
Ano, do hry jsem se dostal na posledních 10 minut. Nebyl jsem si úplně jistý, co od zápasu očekávat. Asi byla výhoda, že jsem z lavičky viděl jak oba týmy hrajou, ale člověk nikdy neví, jaké to bude, než se skutečně dostane na hřiště. Ten pocit pak byl ale úžasný. Bylo to poprvé, co mě moje rodina v Česku viděla hrát. To bylo hodně hezký.
Jak tě mužský národní tým přivítal mezi sebe?
Bylo to hodně dobrý, kluci jsou úžasní. Jelikož moje čeština není perfektní, tak je super mít možnost se s řadou z nich domluvit i anglicky. Celý zážitek, předávání dresů a další věci, to bylo úžasné.
Zmínil jsi, že tví příbuzní z Česka tě poprvé viděli hrát ragby. Koneckonců, právě to, že máš v Česku příbuzné, bylo nutnou podmínkou pro to, abys za český národní tým nastoupil. Můžeš říct něco víc?
Moje máma je Češka, táta je Angličan. Byl to můj táta, kdo mě seznámil s ragby. Pro české fanoušky bude asi zajímavé, že můj dědeček je Hynek Bočan, režisér a scénárista, který natočil Zdivočelou zemi a S čerty nejsou žerty. S ním a s babičkou jsme si hodně blízcí, takže to, že mohli na zápas dorazit, to bylo pro mě hodně hezký. To byl taky důvod, proč jsem právě za český národní tým chtěl nastoupit, aby tam mohli být. Zároveň byla škoda, že nemohla dorazit máma, která byla tou dobou v Devonu. Její role v mé ragbyové kariéře byla nepostradatelná - neustále mě vozila na tréninky a zápasy.
Zmínil jsi svého dědečka, jehož dílo zná v Česku asi úplně každý. Jaký je tvůj vztah k české kinematografii? Díváš se na české filmy?
Myslím, že jsem viděl všechno, co dědeček natočil kromě seriálu Když se slunci nedaří. S tou češtinou to pro mě vždycky bylo složitý, ale jeho tvorba mě zajímá, takže vždycky, když přijedu, společně se díváme na něco, co natočil. Posledně to byl seriál Poslední sezona a série Šéfe - to je vždycky dobrý.
Přiznám se, že v rámci přípravy jsem si neprocházel jeho kompletní tvorbu, ale teď vidím, že toho bylo požehnaně. Jestli ti unikl jediný seriál, tak klobouk dolů!
To byl takový můj cíl během posledních dvou let - všechno vidět (úsměv). Rád se koukám i na filmy jiných tvůrců. Pomáhá mi to s češtinou. Babička mi navíc říká, že musím více číst, takže na tom také pracuji.
Co tě už babička donutila přečíst?
Přečetl knihu Tichá pošta od Jiřího Stránského, který si byl s mými prarodiči velmi blízký, spolupracovali na Zdivočelé zemi. Jinak tolik nečtu.
Jak často navštěvuješ Česko?
S mámou a sestrou jsme se vždycky snažili alespoň jednou ročně přijet. Od té doby, co mi bylo 18, jezdím i častěji. Minulý rok jsem byl v Česku čtyřikrát. V Čechách se mi hodně líbí, mám tu rodinu a rád se dívám na hokej. Když přijedu, jdu se podívat na Spartu.
Můžeme se na tebe těšit i v utkání proti Litvě?
Ještě nevím, doufám, že dostanu další šanci. Zároveň rozumím tomu, že jsem v týmu nový. Když to vyjde, budu moc rád. K dispozici určitě budu.
Zdali se Matthew objeví v nominaci proti Litvě se dozvíme již za pár dnů. Samotné utkání pak čeká české reprezentanty v sobotu od 14:00. Bude se hrát v Litvě, přímý přenos poběží na Rugby Europe TV.
Úvodní fotografie: Matthew v utkání proti Lucembursku (autor: ČSRU / Martin Flousek). Zbylé fotografie: soukromá sbírka M. Lewise.
