ČSRU

Bez profesionalizace se na MS nedostaneme, říká ředitel ČSRU

Má rozhled, ze kterého může těžit celé české ragby. A rozhodně to není jen jeho mimořádně vysokou postavou. Pavel Myšák, ředitel České rugbyové unie, byl na loňském kongresu Rugby Europe zvolen za generálního sekretáře organizace. Neplacenou nicméně velmi prestižní funkci ještě nikdo z Česka nezastával. “Zatímco jako ředitel ČSRU jako profesionál pracuji s amatéry, v Evropě je to přesně naopak, neplacenou funkci vykonávám ve spolupráci s profesionály,” usmívá se v obsáhlém rozhovoru Pavel Myšák.

Nedávno si se stal “evropským ragbyovým sekretářem”, na unii ale teď hledáte nového ragbyového generálního sekretáře pro Česko. Jaká práce na něho čeká?

Především hodně rozmanitá ale také prestižní. Je to velká příležitost pro člověka, který se chce realizovat. Hledáme univerzálního vojáka, který bude umět postavit televizní věž, ale také napsat článek o ragbyovém dění. Čeká ho hodně cestování jak po Česku, tak i po Evropě, zejména tedy po ragbyových zápasech či jiných událostech (třeba já jsem díky ragby procestoval takžka celou Evropu, chybí mi navštívit už jen dvě země: Estonsko a Andorru). Sekretáře čeká hodně práce ve volném čase, hodně i o víkendech. Na druhou stranu třeba v týdnu si může vzít volno, jak bude potřebovat. Nebude nad ním šéf, který mu bude pořád něco nařizovat. Je to hodně o člověku samotném. Považuji to za skvělou možnost pro silný kariérní rozvoj.

Ty si taky pracoval jako sekretář unie. Vlastně si tak začínal?

Ano, u mě samotného to navíc byla první práce po škole. Byl jsem doslova hozen do vody. Pár týdnů po nástupu mi tehdejší šéf unie, legendární ragbista Bruno Kudrna, dal opravdu velkou důvěru: uspořádat velkou konferenci evropské ragbyové federace. Dodnes jsem mu za to vděčný. Tehdy jsem naštěstí měl na svojí straně zkušený tým, Pavla Chaloupku, který dříve unii vedl, Ivanu Skočdopolovou, dlouholetou zaměstnankyni ČSRU nebo Juraje Rázgu, ragbistu a obětavého funkcionáře.

Nového sekretáře čeká hodně cestování. Souvisí to nějak s tvojí novou funkcí, kdy vedle ředitelování ČSRU pracuješ i jako generální sekretář Rugby Europe?

Ano, díky nové pozici v Evropě, která je mimochodem spíše otázkou prestiže a není placená, se mi otevřela mimořádná příležitost “vytáhnout” s sebou i našeho budoucího nového sekretáře či sekretářku. Počítám s tím, že by se často dostal na akce pořádané Rugby Europe, ale například i na mistrovství světa či na olympiádu.

Opravdu?

Opravdu. Já sám na tyto akce určitě pojedu pracovně, takže je v mé kompetenci někoho dalšího si přibrat či doporučit. Takovéto zkušenosti jsou nepřenositelné, vrátí se pak celému českému ragby. Pozice sekretáře je pro nás opravdu klíčová, hledáme velmi schopného člověka, i proto bude mým cílem jeho pracovní náplň řádně zatraktivnit. Zároveň ale není třeba mít přehnané obavy, nový sekretář už nebude na “všechno sám”, práce na unii je nyní mnohem více, profese se specializují, i on či ona tak budou mít určitý stanovený výsek povinností. Takže to může být, stejně jako já před lety, klidně i čerstvý absolvent. Samozřejmostí je pak spolupráce s reprezentačními týmy nebo se sponzory.

Česká rugbyová unie shání nového generální sekretáře! Máš zájem - více informací zde.

Říkáš, že objem práce v unii narostl, čím to je?

Těch věcí jsou spousty. Narostl počet reprezentací, jejich srazů a akcí obecně. Ženám se daří bojovat o účast na olympiádě, pořádáme největší evropský turnaj pro U18 a U20 a ve hře je i naše přihláška do soutěže Super Cup, což by pro nás fakticky znamenalo vytvoření nejprve poloprofesionálního a do budoucna snad i plně profesionálního týmu. Do toho se snažíme více protlačit ragby do České televize, takže tuto sezónu už živě vysíláme pět kol extraligy. Pod vedením Olgy Grossové se nám skvěle rozjela zdravotní školení. Tam jsme dokonce v TOP 4 zemích v rámci Rugby Europe a chválí nás například za to, jak přistupujeme ke školením obecně. Třeba v samotném Rugby Europe funguje evropské vzdělávání velice dobře a jeho hybná páka Charlie Brown, v roli řekněme jakéhosi školitele školitelů, se už několikrát vyslovil velmi pochvalně o tom, jak to u nás děláme. Výčet těch věcí by mohl pokračovat.

Roste podle tebe prestiž českého ragby?

Z ohlasů, které jsem získal, si troufám tvrdit, že rozhodně ano. Mluvil jsem o tom, jak vysoko je v rámci Rugby Europe hodnoceno naše zdravotní školení, ale je toho více. Podle Rugby Europe nám doma v ČSRU jdou velmi dobře organizační a administrativní věci. Potvrzujeme to organizováním mistrovství Evropy do 20 či 18 let, dlouhodobě jsme jako jediná země měli dva zástupce mezi turnajovými řediteli. Výrazně jsme stoupli i sportovně: mimořádný ohlas mělo vítězství chlapců U18 nad silným Portugalskem, v Super Cupu, kde jsme nováčky, jsme se přiblížili na dostřel jedné pětky k vítězství. Nahoru nás viditelně a dlouhodobě táhne reprezentace žen v olympijských sedmičkách. Ženy už standardně hrají druhou úroveň prestižní světové série. A hrají čím dál lépe.

V Super Cupu tedy zatím český výběr výhry nedosáhl. Vybere nás Rugby Europe pro nadcházející sezónu této mezinárodní patnáctkové soutěže?

Pokud nás vyberou, tak nás to jednoznačně bude nutit postupně zavést do českého ragby poloprofesionální podmínky. Na příští či přespříští rok. Jinak to v konkurenci týmů z Rumunska, Belgie či Španělska nepůjde. Tam už takové podmínky mají. Prostředky na tuto “poloprofesionalizaci” jsme, dle mého názoru, schopni získat u komerčních partnerů. Vše by šlo postupně, od zavedení kompenzace hráčům hrajících v Super Cupu či za reprezentační mužský tým, po postupnou plnou profesionalizaci. Za pár let může znamenat být hráčem či hráčkou ragby v Česku profesionální zaměstnání.

To je dosti odvážná, až zlomová věc. K čemu to podle tebe povede?

K účasti na mistrovství světa. To je troufalé. Bezesporu a se vší pokorou ano, ale bylo by správné mít nižší cíle? Mnoho sponzorů a ani nových zájemců bychom přitáhli na to, že chceme hrát třetí výkonnostní úroveň v Evropě. Naši mladíci porazili Portugalsko. Víme, že v Evropě je světová ragbyová kvalita. Počet týmů na mistrovství světa se výrazně navýší. Postoupit z Evropy, pokud půjdeme cestou systematického budování zázemí v tuzemském ragby, nebude nereálné. Všichni víme, že třeba Gruzie je v rámci Rugby Europe někde jinde, nicméně třeba země jakými jsou Španělsko, Portugalsko nebo Rumunsko mívají problémy poloprofi či profi hráče uplatit. Do sportu jim nejde moc peněz z komerční sféry. Navíc to mají jakoby v cyklech, před mistrovstvím světa tam jde do ragby více peněz, po něm mají problémy takový systém udržet.Takže i ragby je hodně o penězích.Samozřejmě, pokud budete jako hráčka či hráč trénovat dvakrát či třikrát denně, a mládež bude mít skvěle vyškolené trenéry se zkušenostmi a stážemi ze zahraničí a s profesionálními smlouvami, tak budeme někde jinde. A toto nepochybně neplatí pouze pro ragby.

Na druhou stranu ty sám pro Rugby Europe pracuješ v neplacené funkci. Není to protimluv?

Pravdou je, že v ČSRU jsem profesionál, který pracuje v amatérsky nastaveném prostředí, ve smyslu těch desítek či stovek obětavých funkcionářů, trenérů či rozhodčích, kteří v českém ragby působí ve svém volném čase a zdarma. V Rugby Europe je to jinak, jsem tam “amatér”, který má na starosti profesionály. Peníze nejsou v tomto případě motivací. Z titulu své funkce jsem při všech jednáních komisí Rugby Europe či jejího Výkonného výboru. Mám všechny informace z první ruky, vidím, jak se rodí.

Máš nějaký příklad, na čem třeba pracuješ?

Mým úkolem je například i přijímání nových členů do Rugby Europe. Tento rok se bude rozhodovat o Řecku, pojedu tam, uvidím, jak tam fungují, jakou mají domácí soutěž, jaké mají zázemí a organizaci, jestli splňují všechny požadavky.

Gruzie dlouhodobě žehrá na “neprostupnost” prestižní uzavřené soutěže Six Nations, kde trvale a bez ohledu na výsledky hrají Anglie, Francie, Irsko, Skotsko, Wales a Itálie. Je to tak?

Přesně tak. Gruzii už jednoznačně nestačí sportovní výkonnost soupeřů v nižší soutěži Championship, jako například Španělska či Portugalska. Chtěla by nahoru, to ale zatím nejde. Třeba právě u Gruzie je ale pro mě nesmírně zajímavé sledovat, jak řeší třeba uvolňování hráčů pro reprezentace. Hodně gruzínských profesionálů hraje ve Francii. My v Česku jsme si za poslední roky prošli taky zajímavým vývojem, nicméně máme velké limity, kvalitních hráčů u nás prostě není dostatek.

Six Nations si její účastníci chrání, jak by se tam Gruzie mohla dostat? Země je často srovnávána s Itálií, dlouhodobě jednoznačně nejslabším účastníkem top evropské soutěže.

Je to citlivá věc, ale předpokládám, že to bude to mít určitý vývoj. Samotná Six Nations má v ragby obrovskou tradici, politickou i ekonomickou sílu. Orgány Evropské unie nicméně minulý měsíc zveřejnily zprávu o takzvaném Evropském sportovním modelu. V něm se jednoznačně píše o tom, že EU bude dbát na to, aby sportovní soutěže byly “založeny na pyramidové struktuře, včetně jejich prostupnosti a solidaritě”. Domnívám se, že EU může začít tlačit právě i na to, aby například Six Nations nebyla exkluzivně uzavřená. Gruzii se tak může otevřít “cesta nahoru”, přesně s principy férovosti a rovného přístupu. O sportovní kvalitě se má rozhodovat na hřišti, nikoli od stolu.

Máš v Rugby Europe spojence? Baví tě to tam?

Ano, mám tam spousty známých už z působení v roli turnajového ředitele, respekt jsme si vydobyli i pořádáním zmiňovaných evropských šampionátů. Takže ano, mám tam kontakty.. Hodně cestuji, často do Paříže, ale spousty zasedání se naštěstí odehrávají online. Výhodou je moje velká zkušenost s praxí, jak to v Rugby Europe chodí. Podle mě, i nově zvoleného prezidenta celé organizace Janheina Pieterse z Nizozemska, by Rugby Europe měl být hlavně v roli takzvaného “service providera”, tedy blíž jednotlivým uniím, blíž realitě, sloužit k rozvoji a ke zvyšování úrovně ragby v celé Evropě.

Autorem rozhovoru je Petr Býma, zuřivý reportér českého ragby, momentálně příležitostně spolupracující a kávu pražící.

Úvodní fotografie: Valná hromada Rugby Europe 2025 (zdroj: Rugby Europe)

Generální partner

Hlavní partneři

Partneři

Institucionální partneři