Jestli jste letos ještě nebyli na extralize, tak tuto sobotu máte několik silných důvodů, proč na ni zajít. Vybrali jsme 7 z nich. Podobný „nářez“ tolika důležitých utkání tady dlouho nebyl.
Ilustrační foto: Martin Flousek
1. DRAMATA O PŘÍMÝ SESTUP
Nejstarší tuzemský ragbyový klub Slavia versus zřejmě nejslavnější domácí ragbyový klub Praga. Jeden z těchto pražských týmů půjde po sobotní zápase z kola ven a přímo sestoupí do 1. ligy. V Edenu se čeká mimořádně napínavé utkání.Od příštího roku se dnes osmičlenná extraliga bude hrát o šesti týmech, letos proto dva sestoupí přímo a dva budou o setrvání v soutěži usilovat v barážích s kluby z 1. ligy.
Slavia je plná mladých šikovných nadějných hráčů jako Jakub Hrdlička či Matyáš Hora, mnoho lidí z ragbyového prostředí týmu předpovídá slibnou budoucnost. Jenže Slavia občas nepochopitelně selže a zbytečně ztratí dobře rozehraný zápas. Praga je mnohem zkušenější, tým na útokové spojce diriguje někdejší Ragbista roku a reprezentant Petr Čížek, na pozici vazače „tvrdí muziku“ současný kapitán reprezentace a předloňský Ragbista roku Dan Hošek, jeden z nejlepších plejerů celé soutěže. Mužstvo nicméně trápí jistá "nevyrovnanost" týmu na určitých postech.
Bude to naprosto otevřená partie, zvítězit může ten či onen. Slavia je možná mírným favoritem, čeká ji mohutné povzbuzování od kotlíku červenobílých fanoušků. Pro Pragovku hraje to, že poslední zápas lehce vyhrála (s posledním týmem), zatímco Slavia ho ztratila (s vedoucím týmem).
Ve druhém utkání o přímý sestup se potká domácí Dragon Brno s nováčkem ze Zlína. Jednoznačným favoritem jsou brněnští ragbisté. V průběhu sezóny posílili o ekipu hráčů z Jižní Afriky, na postu mlýnové spojky je týmu dává rytmus vyzrálý reprezentant Zbyněk Schütz, pozici vazače okupuje výrazný a průbojný Roman Sklenský, muž, který v každém zápase odvede kvantum práce. Zlínský trenér Petr Juřík od počátku sezóny dobře věděl, že pro mužstvo nebude lehké se v extralize udržet. Sympatický tým si v základní části připsal jedno vítězství: proti Slavii. Byla to první výhra Zlína v nejvyšší soutěži po 30 letech.
2. DRAVÁ NASTUPUJÍCÍ SPARŤANSKÁ GENERACE
Sparta se v semifinále utká s Vyškovem, a už nyní je jasné, že mezi tahouny mužstva budou patřit, pokud kvůli možným zraněním nastoupí, jedni z jejich nejmladších hráčů. Patří mezi ně například Jindřich Kulhavý, který po několika letech ve Francii rozdává na tříčtvrtce ragbyový um jak ve sparťanském tak i v reprezentačním dresu či průbojný Vladan Diviš. Mohutný rojník vyniká velkým zrychlením a tahem, pro soupeřovu defenzívu je těžké ho zastavit. Výraznou osobností už bezpochyby je Ondřej Bejček. Bojovník k pohledání chodí do všech zápasů naplno, jako lídr a kapitán ještě nedávno vedl juniorskou reprezentaci zem. Proto pokud v sobotu zamíříte na Spartu, sledujte pozorně tyto hráče.
3. KLUB CO ŠLAPE
Říčany přivítají v semifinále Tatru Smíchov. V posledních letech dominantní český klub v nejvyšších patnáctkových soutěžích prostě stojí za to vidět hrát. Jeho síla se rodí v roji přecpaného reprezentanty. Kouč Miroslav Němeček má snad na každou pozici dobrou náhradu, platí to zejména o na českých hřištích nedostatkovém zboží: pilířích. Třeba v nedávném zápase české reprezentace v Lotyšsku se blýskl skvělým průnikem a elegantní drzou a skvěle načasovanou přihrávkou jednou rukou, po které skóroval Adam Koblic, Lukáš Chytil. Vysoký druhořadník je třeba v útočné fázi mimořádně nebezpečný, má skvěle zvládnuté offloady, jen těžko se připravuje o míč.
Ofenzívu Říčan diriguje aktuální Ragbista roku a jednoznačně nejproduktivnější hráč extraligy Jihoafričan Tristan Horak. V záloze na jeho místo je mladý český reprezentant Sam Dupuy, rovněž velice talentovaný dirigent hry. Tým je velice kompaktní, hráči vedle sebe hrají už roky, jsou na sebe zvyklí, klubu se skvěle daří tým doplňovat mladými odchovanci, jakými jsou například Matěj Novák či Patrik Pavlík.Klub nemá potřebu doplňovat tým o hráče ze zahraničí, což je letos u řady ostastních extraligistů výrazný trend. Tristan Horak v Česku není jen na návštěvě, působí v týmu už roky, je zaměstnaný v Praze. Je možné, že po uplynutí doby pěti let pobytu, jak to nařizují pravidla, posílí jednou tuzemskou reprezentaci.
4. SÍLA TATROVÁCKÝCH OSOBNOSTÍ
Tatra je v semifinálovém souboji s klubem z Říčan outsiderem. To neznamená, že nemůže vyhrát. Do hry by ale musela vnést určitého „žolíka“. Osobnosti na to tatrovácký klub má. Jasným lídrem týmu je Karel Berounský mladší, ať již v pozici tříčtvrtky nebo třetiřadníka. I soupeřovi trenéři u muže, který je povoláním lékař, často vyzdvihují jeho ragbyový um, sílu, pracovitost a mimořádný vliv na spoluhráče.
Výrazným hráčem je i reprezentační spojka Marek Šimák. Inteligentní a drzý hráč umí překvapit, nebojí se, neúnavně hledá každou možnost a skulinu, jak posunout tým dopředu. Často hraje na hraně pravidel, což může být dosti riskantní. Buď to vyjde, nebo ne. To platí i pro Tatru. Proti Říčanům klub nemá co ztratit.
5. TŘI BRATŘI
Byli jednou tři bratři: Jan, Ondřej a Martin. A všichni hráli ragby za Vyškov. Moravský klub se v semifinále postaví Spartě, vedle sourozenců ve stejném triku mlynáře Jana, vazače Ondřeje a spojky Martina bude zajímavé sledovat i další osobnosti Vyškova. Olomoucký trenér a stratég Pavel Pala působí v klubu na pozici kouče již více než dekádu, působil i u reprezentace. Během zápasu dosti hloubavý a soustředěný trenér je nicméně velice přístupný. Má názor a nebojí se ho říct. Šetří jak s chválou vůči českému ragbyovému prostředí, tak i vůči svému týmu. Po zápase s Pragovkou, kdy hrál Vyškov jako z partesu, to ale udělal. Dokonce se i rozesmál.
Za „sledování“ stojí i dvojice vyškovských útočníků, která dříve hrávala za Spartu: Pavel Pytela a Jiří Pantůček. Pavel Pytela je rychlík, který si letos jako jeden z mála hráčů připsal už i drop gól, Jiří Pantůček je talent od Boha, ragbyový všeuměl. Jako hráč má takřka vše, co lze mít. Když má den, sám rozhodne zápas a při každém kontaktu s míčem je mimořádně nebezpečný. Zajímavou osobností je i Jan Kučera, ve Vyškově „na zápůjčce“ z Říčan. Jako spojka či tříčtvrtka je velice platný i v defenzívě, umí vzít osud zápasu na sebe.
Vyškovský druhořadník Václav Monček se zase v 1. kole extraligového zápasu proti Pragovce blýsknul sympatickým fair-play momentem: přišel za rozhodčím Jarou Bednaříkem a sportovně přiznal předhoz. Jeho tým se přitom nacházel ve vlastní dvaadvacítce. Vystavil tak svůj tým velké nevýhodě. Jeho "doznání" slyšel pragovácký hráč Sebastián Náse, který to velmi ocenil se slovy: "Tohle jsou skutečné ragbyové hodnoty, jsem moc rád, že jsou pořád tady." Jara Bednařík za to oběma hráčům poděkoval. Mimochodem, dlouholetý ragbyový sudí jde příští týden na operaci s nohou. S tou má problémy dlouhodobě, tentokráte ho "dorazil", jak jinak, střet s jedním z hráčů při utkání, které řídil. Přejme Jarovi, ať je co nejdříve zase na hřišti.
A za Vyškov si proti Spartě možná přijde zahrát i Miroslav Procházka.Populární dlouholetý hráč klubu a reprezentant silových složek.
6. BLÍŽÍCÍ SE MISTROVSTVÍ SVĚTA
Pokud na české ragby nechodíte, nebo jste na něm byli naposledy, když na hřišti ještě válel legendární Bruno Kudrna, přijďte si ho „ošahat“ právě teď. Blíží se září a s ním i mistrovství světa ve Francii. Mimořádná událost, kterou v Česku sledují desítky tisíc lidí, kteří ragby naživo v životě neviděli. Taková zkušenost vás dostane víc „do hry“, dojdou vám určité souvislosti.
V českém ragby ale nečekejte žádné „posh“ arény se stánky s kapučínem se sójovým mlékem nebo veggie burgerem. V tuzemsku se i extraligové zápasy někdy odehrávají v kulisách úrovně fotbalového okresního přeboru včetně mastných klobás. Na stadiónech v lokalitách s obtížným přístupem, bez tekoucí pitné vody či se skromnými dřevěnými šatnami.Taková vymoženost jako krytá tribuna je velice vzácným úkazem. Ragby je v tuzemsku, přes dlouhou a barvitou historii, sportem, který vzniká hodně zezdola, na svých bedrech ho nesou zejména dobrovolníci nebo polodobrovolníci.Profesionalizace světového ragby, která započala v devadesátých letech, rozdíly mezi "ragbyovými" a "neragbyovými" zeměmi výrazně akcelerovala a prohloubila.
O to ale tentokráte nejde. Zážitek z toho, když stojíte nebo sedíte u postranní čáry a vidíte, cítíte a doslova i slyšíte nasazení a vypětí hráčů, na které si takřka můžete šáhnout, je nepřenositelný. V londýnském Twickenhamu nebo ve vršovickém Edenu. Stojí to za to.
7. RAGBYOVÉ HODNOTY
O těch se v souvislosti s ragby hodně mluví. Čest, respekt, soudržnost atd. Přijďte si ověřit v praxi, zda tomu tak je i v mimořádně důležitých extraligových zápasech. Uvidíte sami. Ragby zdar!
Petr Býma
media@rugbyunion.cz
