Zazářila na letošním mistrovství Evropy holek do 18 let a to jí ještě nebylo ani sedmnáct. Beáta Dittrichová ze Zlína patří v současné době k největším talentům českého ragby. Jak se k ragby dostala, jaké jsou její ambice a jak se ohlíží za nedávno skončeným mistrovství Evropy juniorek v sedmičkovém ragby? Ptali jsme se v krátkém rozhovoru.
Na úvod se musím zeptat na fotku, která byla pořízena po předání bronzových medailí. Na ní vidíme třináct jásajících lidí, včetně usmívajícího se trenéra Krále, a potom tebe. Co se stalo?
(smích) Tohle se moc nepovedlo, ani nevím, jak se to stalo. Fotografové nám řekli, abychom se radovali, a já jsem na to nebyla schopná rychle zareagovat. Měla jsem samozřejmě velkou radost, byl to jinak super pocit.
V době, kdy se bavíme, to je skoro už týden od zisku bronzových medailí na mistrovství Evropy juniorek. Jak s odstupem času hodnotíš tento výsledek? Považuješ to za úspěch, anebo ještě přetrvává zklamání z prohraného semifinále se Španělskem?
Zklamání tam není, protože jsem vůbec nečekala, že bychom mohli dopadnout takhle skvěle. Myslím si, že je naopak dobře, že jsme se s turnajem rozloučily vítězstvím nad Anglií, než debaklem s Francií – jak pro fanoušky, tak i pro nás hráčky. S odstupem času si myslím, že třetí místo je velký úspěch, rozhodně proto zklamaná nejsem.
Jak jsi byla spokojená se svým výkonem na turnaji?
Na začátku jsem se trošku bála, protože jsem „ostaršená“. Byla jsem proto vyděšená z toho, že tam budou o rok, o dva roky starší holky. Taky jsem měla zraněný loket. Zhruba tři týdny před „Evropou“ se mi v něm přetrhala svalová vlákna. Proto jsem byla ráda, že všechno proběhlo v pohodě, bez zranění. A jinak nevím, byl to fajn pocit, byla jsem ráda, že jsem holkám mohla pomoc, když jsem zaskakovala z mladší kategorie. Aspoň k něčemu to bylo.
V tuto chvíli musíme dodat, že Béata je velmi skromná. Byla nejproduktivnější hráčkou českého týmu na turnaji a během vyhlašování nejlepší hráčky turnaje dva z přítomných expertů hlasovali pro Beátu. Ocenění si nakonec odnesla o dva roky starší hráčka vítězné Francie, Léa Trollier.
Když bychom se od turnaje v Petrovicích přesunuli ke tvé hráčské kariéře, kde a jak začala?
Hraju zhruba od devíti let. Jsem z ragbyové rodinky. Táta dřív hrával, poté si dal od ragby pauzu, následně začal hrát můj starší brácha, táta začal trénovat. A já jsem dělala všechno, co dělal můj brácha, takže takhle jsem se dostala k ragby.
A co dál? Jaké máš ambice, uvažuješ například o angažmá v zahraničí?
Vím, že bych na to měla, ale jsem tak trochu nerozhodná. Nemám jasně vytyčený jeden cíl, ke kterému bych směřovala. To mě asi brzdí. Dokážu si představit, že pokud bych za tím šla, tak by mi to pomohlo. Doufám tedy, že bych si za chvilu něco mohla určit.
Je u tvých, podobně mladých spoluhráček běžné, že mají jasně vytyčené cíle?
Asi jak u koho. Moc jsme se o tom nebavily, abych pravdu řekla. Spíš to vidím u sebe, například u výběru střední školy. Teď jsem „odchodila“ prvák na vojenské škole. Ukazuje se, že to pro mou sportovní kariéru nebylo to nejlepší. Původně jsem myslela, že to půjde dobře, všude to budu mít blízko, je tam i pěkný stadion. A i přesto, že tam nebudu mít tým, bude to v pohodě. Jenomže je to znát, když trénuju jen individuálně bez holek. Proto teď přemýšlím o přestupu na jinou školu.
A to je škola v Moravské Třebové, že? Takže celkem daleko od domovského Zlína a i od jiných ragbyových klub.
Ano. O víkendech jsem jezdila na reprezentační srazy, to nějak šlo. Ale vím, že to není ideální, pokud se chci v ragby posunout dál.
Když se bavíme o posunu dál, jelikož jsi excelovala na juniorském mistrovství, jak to je se seniorskou reprezentací? Nedostala jsi už nějakou zprávu od trenéra Chalupy, aby ses stavila na srazu seniorek a pomalu s nimi začala trénovat?
To zatím ještě ne. Myslím si, že o mně ví, ale nechci nic uspěchat. Podle mě nemá smysl to nijak urychlovat a až přijde čas, tak věřím, že se tam dostanu. Uvidíme za rok, za dva.
Zmínila jsi čas, daří se ti mimo ragby stíhat i nějaké jiné koníčky?
Stíhat se dá všechno, záleží, na co si člověk udělá čas. Ráda jezdím na dálkových kolečkových bruslích, ráda čtu, věnuji se józe, ráda chodím do přírody.
Co čteš právě teď?
Právě teď čtu knížku „Obklopen idioty“. To je spíše naučná literatura, v níž autor rozřazuje lidi na čtyři druhy a následně vysvětluje, jak se v každém z nich lépe vyznat.
My Beátě děkujeme za rozhovor a přejeme jí, aby se počet idiotů vyskytujících se v jejím okolí blížil nule.
Autor fotografií: Martin Flousek
