Bylo to, jako když pobřeží zaplaví velká vlna. Jakmile Ntando „Biza“ Manyosha, trenér extraligové Pragy, naskočil do druhé půle nedělního třetiligového zápasu rezervních týmů Slavie a Pragy, byl všude. V rucku nekompromisně sebral protivníkům míč, rozhýbal ofenzívu prohrávajícího týmu, naběhl si na načasovanou přihrávku, prolomil soupeřovu obranu, položil pětku. „Zahrát si ragby je pro mě forma relaxu, jsem teď pod opravdu velkým tlakem,“ přiznal v otevřeném rozhovoru pro RugbyUnion.cz sympatický dvaačtyřicetiletý kouč a ragbista z Jižní Afriky. Biza dnes v roli kouče povede Pragovku ve Vídní v první zápase dvoukolové extraligové baráže o udržení. „Ragby je hodně o tlaku, žádný tým nechce sestoupit. Je důležité se udržet v extralize i z mnoha dalších návazných důvodů.“
Pragovka dnes hraje o záchranu, proč se jí letos v extralize nedařilo?
Ztratili jsme klíčové hráče, kádr je úzký, nemáme potřebně silnou lavičku. Velmi nám chybí třeba zadák Adam Mrtýnek, hráč, který se nebojí zariskovat, hráč se skvělou kopací technikou. Odešel Jacques Dumas, který byl zřejmě hráčem, který podával nejlepší výkony z celého týmu. Na klíčové pozici útokové spojky nám teď vypadl zraněný Tomáš Petříček, hraje ji proto nyní Petr Čížek, který i když skvěle čte hru, tak všichni víme, že už není nejmladší. Ale jsou tu i další věci.
Povídej.
Dobře, za nejdůležitější bych označil to, že se snažíme změnit styl hry. To zabere nějaký čas. V Česku se často hraje „furt dokola“, podle zažitých schémat. Rád bych do tuzemského ragby přinesl vyšší podíl hry s balónem, mnohem větší důraz na to, co nabízí daná situace v daný moment, k tomu je třeba mít komplexní ragbisty.
Co tím přesně myslíš? Působíš i u českého národního týmu jako asistent hlavního trenéra Miroslava Němečka, narážíš tím tak na to, že je to obecný problém našeho ragby?
Řeknu to asi takhle: úkolem nás, trenérů, je „produkovat“ ony potřebné komplexní ragbisty, okamžitě mě napadá třeba Hugo Žák (náctiletá mlýnová spojka z Pragy) nebo David Surga (náctiletý vazač z Tatry). Oni nejsou největší a nejnamakanější na svých pozicích, ale oba mají potřebný set dovedností pro útok i obranu. Jsou to sportovci – atleti tělem i duší, mají technické dovednosti, taktické porozumění pro hru, jsou přirozeně inteligentní. Takoví ragbisti pak jasně zvedají hru celého týmu. Je jich v Česku naštěstí víc, ale tito dva mě napadají okamžitě.
Ntando “Biza” Manyosha pokládá pětku za tým Praga B proti Slavii B.
Foto: Martin Koťátko
Bizo, jaké hráče tedy v Česku zhusta produkujeme?
Máme tendenci, teď tím myslím obecně nás, kouče v tuzemsku, produkovat tři typy hráčů. Za prvé ragbisty, kteří jsou sice skvěle fyzicky vybaveni, ale jejich dovednostní set je velmi omezený nebo dokonce prázdný. Za druhé ragbisty, kteří jsou geneticky či silově velmi dobře vybaveni, zaměřují se ve hře především na kontakt, často až extrémně, nicméně jejich porozumění pro ragbyová specifika či hru je rovněž omezené. Za třetí ragbisty, jejichž dovednostní set je na úrovni a zlepšuje se, ale nejsou dobrými sportovci/atlety a rychle jim odchází fyzička.
Co s tím?
Potřebujeme ragbisty, kteří v sobě zmixují první a třetí popsané typy. A pokud nám pomůže genetika a štěstí, dodáme do toho i přirozeně silově a rychlostně vybavené hráče, máme komplexního ragbistu.
Bizo, chystáš na Donau nějaké eso z rukávu? V minulém zápase nastoupil například veterán a někdejší dlouholetý reprezentant Pavel Syrový. Nebo postavíš dokonce sám sebe?
Ne, nic takového nepřichází v úvahu. O extraligovou příslušnost bude bojovat tým, který hrával pravidelně v minulých zápasech. Ti kluci na to mají. Doplácíme na to, že nedokážeme držet krok se soupeři ve druhých poločasech, nemáme dobrý game management. Na to je třeba se zaměřit.
Jaký soupeř je Donau Vídeň?
Mají silné mlýny, dobré auty, jsou to sportovci/atleti. Jsou také hodně nebezpečí v ofenzívě, mají vysokou rychlost hlavně na krajích.
Jak postavíš spojky a tříčvrtky?
Hugo Žák na devítce, Petr Čížek na desítce, jako dvanáctka bude Šimon Székely, jako třináctka Kryštof Uchytil.
Na závěr, Bizo, trochu odbočme od ragby. Jak se ti žije v Česku? Řekl bych, že si skvěle pochytil „náš národní černý humor“, často se usmíváš, máš vtipné a trefné připomínky.
Musím přiznat, že na mě doléhá to, jak hrajeme. Nejde úplně odpojit osobní život od ragby. Dokážu si představit, že by to mohlo být lepší.
A práce u národního týmu?
Je to často pořádná výzva, nepohybujeme se prostě v profesionálním prostředí. Hráče tak pochopitelně omezují pracovní věci, jak se kdo uvolní ze zaměstnání a podobně. Jsem ale pozitivní, věřím, že nastoupíme na cestu, která to změní.
Hned na začátku zápasu Slavia B versus Praga B začalo ostře pršet. Ntando “Biza”
Manyosha a Martin Škop se na lavičce snažili schovat, jak to šlo.
Foto: Martin Koťátko
