Když pocházíte z Říčan a váš děda, otec i brácha jsou ragbisté, je jasné, že to máte nalajnováno. Mladý Ondřej Fořt se ale údělu přeci jen trochu „vzepřel“. „Jako ragbista jsem na hřišti moc šikovný nebyl, hodně jsem seděl na střídačce. Nedokázal jsem si ale představit, že v tak krásném sportu nezůstanu,“ říká s odzbrojující upřímností teprve jednadvacetiletý sudí. Před několika týdny zažil velkou premiéru, jako hlavní rozhodčí řídil mezinárodní utkání patnáctkových reprezentací Maďarska a Slovinska.
Ondřeji, ragby pískáš pět let, kdy se ty nebo jiný český rozhodčí dostane na mistrovství světa?
Kdy bude český rozhodčí na mistrovství světa?
To je strašně těžká otázka. Myslím si, že je to prakticky nemožné. Opravdu špičkových těch dobrých rozhodčích z ragbyových zemí je hodně. Byl jsem třeba na školení rozhodčích v Holandsku, a i tam, v zemi, kde rugby na jejich poměry nepatří mezi velké a oblíbené sporty, mají mnohem propracovanější systém práce s rozhodčími. Je jich tam kolem dvou stovek, u nás nižší desítky… Potřebujeme jich mnohem víc, pak se zlepší i kvalita. Není to ale jen o pískání, nepatříme prostě mezi ragbyové země. Proto nás třeba Tomáš Tůma (šéf českých ragbyových rozhodčích – pozn. autora) „nabádá“ hledat si na zápasech po Evropě známosti, abychom měli kontakty a popřípadě tyto známosti nám pomohou získat lepší a kvalitnější zápasy na evropské úrovni.
A jak se ti líbili rozhodčí na skončeném mistrovství světa?
Byli úžasní, nemám námitek. Jasně, že tam byly chyby, těm se nevyhne nikdo, ale moc jsem si užil je sledovat. V Česku se třeba při rozhodování nepoužívá TMO (záběry z kamer). Bylo zajímavé to sledovat, často to sice zpomaluje hru a některé situace kvůli tomu vyzní vůči fanouškům trochu nešťastně.
Mně je třeba ta otevřenost a i určitá edukace spojená s užíváním TMO sympatická. Určitě, pro lidi je to takové nakouknutí pod pokličku. Jak to vlastně funguje, jak komunikují, jak rozhodčí spolupracují, jaký je postup při různých situacích a jak rozhodčí chybují.
Vzal sis něco i z rozhodnutí rozhodčích, která si viděl? Jasně, byla to velká škola! Pravidel je strašná spousta a lidi zapomínají. Když jsem si u některého pravidla nebyl jistý či jsem nevěděl, tak na základě rozhodnutí rozhodčích v televizi jsem si je pak šel dohledat a dostudovat.
Na mistrovství světa 2023 se hodně diskutovala hra v mlýnech respektive rozhodování rozhodčích v těchto situacích. Jak to vnímáš?
V mlýnech je strašně moc vjemů, strašně moc. A pro rozhodčí je mlýn nejsložitější situace na hřišti. Třeba zápasu JAR vs. Anglie to skutečně z mého pohledu vypadalo na ten diskutovaný trestný kop pro Jižní Afriku. Je to opravdu hodně složité. V rozhodování u klíčových věcí nám dost pomáhá určitý systém pravidel či otázek. Třeba u posuzování žlutých a červených karet, postupujeme bod po bodu. Pokud si dokážeme odpovědět na systém otázek který si klademe sobě a odpovíme si na ně, tak krásně vydedukujeme, zda a jakou kartu udělit.
Jsi vyznavač určité rozhodcovské školy?
Snažím se dávat často výhody a nechávat hru plynout. Hráčům říkám: nehrabej do rucku, nechoď do ofsajdu a podobně. Hodně mluvím, abych příliš nepískal. Rozhodčí má být vidět málo, je dobré, když hra plyne a píšťalka nepíská.
Užil sis mistrovství světa?
Byla to paráda! S bráchou a s taťkou jsem byl na třech zápasech v Lyonu. Nadchla mě atmosféra na zápase Nový Zéland versus Itálie. Fanoušci Italů dobře věděli, že jejich tým dostane nákled, přesto se skvěle bavili. Užili si to oni a díky nim i my.
Co tě na rozhodování baví nejvíc? Můj hnací motor je parta rozhodčích, bez ní by to nešlo. Nebýt naší malé komunity, tak jsem s tím už přestal. Jak jsem starší, tak znám v každém klubu pár lidí, s kterýma si rád pokecám a dám pivo. Nejvíce mě baví pískat menší kluby a nižší mužské soutěže. Třeba v Ostravě jsem po zápase dostal panáka, prostředí je velice přátelské. Hlavně v nižších soutěžích, v extralize je to přeci jen vypjatější a neužiju si to tak moc.
Proč by měl mladý kluk či holka začít pískat ragby?
Třeba z důvodu, když hraje, ale není moc šikovný - jako třeba já… Trošku se pak ztrácí motivace hrát, když jste furt na střídačce. Stát se rozhodčím je možností, jak zůstat v rugby a dělat něco užitečného pro celou komunitu. Získáš kamarády, partu. Mezi rozhodčími se držíme navzájem, pomáháme si.
A pokud si šikovný rozhodčí, dostaneš se k mezinárodním zápasům.
Minulý rok jsem v Holandsku absolvoval Summer Tour tournament do 18 let, byli tam i naši, tak tam jsem si zasoudcoval. Otevřelo mi to oči, „naučil“ jsem se jak to funguje v zahraničí. V Holandsku jsou jiní, jsou v ragby dál. Je tam třeba hodně rozhodčích-trenérů, mnohem více než u nás. Mají to víc rozjeté, mají víc kempů pro rozhodčí. Je jich kolem dvou stovek. U nás jsou rozhodčích řádově nižší desítky… V Holandsku mají i profesionální ragbyový tým (Delta, soupeř českých Warriors v SuperCupu – poznámka autora) My jsme proti Holanďanům amatéři.
Čeho si považuješ letos?
Tento rok je pro mě rokem premier. V sedmičkách jsem letos ve Varšavě-Zabkách soudcoval poprvé ME do 18 let Trophy. Užil jsem si to. Nedávno jsem v Budapešti absolvoval premiéru v mužském ragby XV, zápas Slovinsko – Maďarsko. Jako hlavní rozhodčí. Vyhrálo Slovinsko a nebyly tam těžké momenty. Pískal jsem proti tomu třeba Spartu s Tatrou muže na Spartě, to byl větší záhul. Ten mezinárodní zápas byl o poznání pomalejší, s hodně rucky a mlýny, bez častých překopů během hry.
Stouplo ti po tom mezinárodním utkání sebevědomí?
V nějaké míře ano. Teď o sobě vím že dokážu odpískat 15s level Conference a 7s Trophy U18. Před rokem bych nad tím ani nepomyslel.
Jak vnímáš české ragby?
Jdeme nahoru. Patnáctkové ragby jde nahoru, za pár let, věřím, můžeme být na úrovni Portugalska. I jako neragbyová země může vyrůst, je to takový český sen. Proč ale nebýt optimista? Musíme bojovat a věřit si. Musíme tvrdě pracovat a dokázat to co dokázalo Portugalsko.
Rozhodčích je málo, nejsou víkendy záhul?
Jsou. Máme nabitý kalendář. Třeba jeden den jsem byl nejprve na čáře v zápase mužů Tatra – Vyškov, pak měl jako hlavní dva zápasy U16 a hned druhý den jel do Havířova. Takových víkendů je víc, dva zápasy za den mám běžně. Potřebujeme u nás víc rozhodčích. Už teď máme problém pokrýt všechny zápasy a stává se, že na zápas není nominovaný nikdo. Pokud nezaberou všechny kluby na rozvoji rozhodčích, tak do budoucna bude situace daleko dramatičtější, než je dnes.
České rozhodčí dlouhé roky vede náš společný kamarád Tomáš Tůma. Jak mu to jde? Tomáš je můj velký vzor. Tuším, že on taky nebyl nikterak zázračný ragbista jako já. Proto jsme oba skončili jako rozhodčí. Každý rok překládá pravidla, edukuje, po večerech vypisuje nominace, pak to posílá o půlnoci. Musí zkombinovat ragby s životem, to není sranda. Dělá to hlavně proto, že ho to baví. Pro české ragby dělá opravdu moc. Navíc mě vždy podpoří. Taky skvěle pracuje s dětmi a s mládeží.
Je Tomáš Tůma příkladem ragbisty, který třeba taky nebyl „úplně šikovný“ hráč?
Ano, to je přesně on! (smích) Je jako já! (smích)
Co třeba rozhodčí Nikola Zachariev, můj spoluhráč z věhlasného klubu ARC Iuridica, ten je podle tebe taky „nešika“?
Haha, ne ne. O Nikolovi vím, že jako ragbista velmi dobrý, a hlavně stále aktivní. Je to kamarád a parádní rozhodčí. Má krásně rozjetou kariéru RE rozhodčího a doufám, že se dostane dál. Je neuvěřitelný, že dokáže časově stihnout jak hraní, tak pískání.
Ondřej Fořt (21)
Rozhodčí, vyrůstal v Říčanech. Za místní klub hrál i jeho děd a otec, v mládežnickém týmu je bratr. Studuje FTVS UK v Praze, obor ortoticko-protetický technik.
Pracuje v nemocnici u Svaté Anny v Brně, kde vyrábí individuální pomůcky pro děti s ochrnutím, mozkovou obrnou nebo vrozenou vadou.
Ragby píská od roku 2017. „Dostal jsem se k tomu náhodou. V Říčanech byl turnaj dětí U10, Pípa (Tomáš Kohout, trenér ragby dětí a mládeže v Říčanech a v reprezentacích– poznámka autora) sháněl rozhodčí, no a mě to hned chytlo. Pak jsem si udělal kurs miniragby.
