Po delší době končí na pozici předsedy rozhodčích Tomáš Tůma. Na jeho místo nastupuje Nikola Zachariev. Čerstvý šestatřicátník s bulharskými kořeny, který kromě pískání občas nazuje i hráčské kopačky, tak po dobu dalších alespoň tří let povede české rozhodčí.
Nikola Zachariev patří k rozhodčím, kteří pravidelně "pískají" extraligová utkání. Rozhodoval například i finále ročníku 2023, kdy říčanský Mountfield porazil Spartu. Fotografie: ilustrační, autor ČSRU / Martin Flousek.
Jaké jsou podle nového předsedy rozhodčích hlavní výzvy a na jaké změny se v blízké budoucnosti můžeme těšit? I na to jsme se Zacharieva ptali krátce po jeho zvolení.
Nikolo, můžeš se na úvod stručně představit? Jak a kdy jsi se dostal ragby, co děláš mimo něj?
Jak si zmínil, jmenuji se Nikola Zachariev, v ragby se pohybují od roku 1998, kdy mě k ragby dostal můj spolužák ze základní školy Michal Ouředník. Rozhodčí jsem od roku 2016 kdy jsem se zúčastnil školení Match official L1.Od té doby jsem se dostal až na úroveň Trophy 7’s a prozatím Conference XV v Rugby Europe. Mimo ragby pracuji jako vedoucí projektu výstavby a modernizace telekomunikačních sítí v Německu. Mezi mé další záliby a aktivity, mimo ragby, patří auta, rodina a občas i další sporty a posilovna když zbyde čas.
Jaká je náplň role předsedy rozhodčích? Jakými záležitostmi se budeš nově zabývat?
Dobrá otázka. Do teď to bylo tak, že předseda dělal úplně všechno. Nominace, schvalování výkazů, komunikace s ČSRU, komunikace s Rugby Europe atd. To je jedna z věcí se kterou jsem do funkce šel. Rozdělit jednotlivou agendu mezi další členy SRR (tj. sbor rozhodčích - pozn. red.). Koneckonců, funkce v SRR nejsou placené. O to víc jsem rád, že kolegové tuto roli přijali, abychom si rozdělili jednotlivé úkoly a zodpovědnosti.
Co Tě motivovalo ucházet se o tuto roli? Co bys chtěl během svého mandátu dokázat?
Největší motivací bylo něco změnit. Viděl jsem, že Tomáš poslední dobou vůbec nemá čas věnovat se funkci tak, jak by bylo potřeba. Přece jen každý máme své zaměstnání a to ostatní děláme ve volném čase. Snažil jsem se mu v některých věcech i pomáhat. Zároveň jako aktivní rozhodčí vnímám od kolegů, co nás nejvíc trápí, kde máme prostor ke zlepšení a to byl jeden z těch hlavních důvodů. Chtěl bych během svého mandátu zlepšit podmínky pro rozhodčí a změnit jisté věci, které jsou pro nás problematické. Nastavit procesy fungování jednotlivých členů a zvýšit efektivitu tak, abychom tomu věnovali co nejméně času. Bavím se o “zákulisní” agendě, ne pískání. Chci také více naslouchat kolegům, co je trápí, co by zlepšili a, pokud to bude i ostatním dávat smysl, tak tyto nápady dotáhnout do zdárného vyřešení.
V jaké stavu jsou čeští rozhodčí ragby? V nedávné době byly opakovaně předmětem více či méně odborných diskuzí. Souhlasíš s tím, že je potřeba úroveň rozhodčích zlepšit?
Záleží na jaký stav se ptáš. Pokud se ptáš na kvalifikaci, tak bych řekl, že jsou na tom relativně dobře. Rozhodně je tam prostor pro zlepšení, na kterém bych chtěl zapracovat. Právě proto byla založena skupina edukátorů, koučů a "performance reviewers" v čele s Tomášem Tůmou, který je osvědčený lídr a také skvělý školitel. Rád bych, abychom častěji dělali hodnocení jednotlivých rozhodčích. Bohužel nám v tom brání trochu to, že všichni edukátoři jsou zároveň aktivními rozhodčími, kterých je málo, takže nás čeká doladit jisté věci aby to bylo uskutečnitelné. Zároveň musím s Unii ještě dohodnout některé podmínky. A tady zmiňuji ten kámen úrazu. Rozhodčí jsou kvalitní, ale vzhledem k jejich nedostatku se ne vždy podaří nominovat na jednotlivá utkání rozhodčí požadované kvality. S tím se pojí to, že jednotliví rozhodčí nemají dostatek času na to, aby postupně procházeli soutěžemi a následný skok do utkání vyšší výkonnosti jim v rozvoji spíše uškodí. Pracujeme s tím co máme. Tím nechci říct, že někteří rozhodčí nejsou vhodni pro nejvyšší soutěže, nebo 1.ligu, ale kdyby byla základna rozhodčích širší, tak mají více času se, zejména psychicky připravit a vyškolit a adaptovat na jednotlivé soutěže.
Jaké cesty ke zlepšení povedou?
Rád bych využil zkušenosti ze svého zaměstnání a tak první co jsem udělal, že jsem vytvořil skupinu lidí ve které má každý nějakou funkci. Takže jsem rozhodil jednotlivou agendu, kterou dříve dělal jeden až dva lidi, mezi 9-10 lidí, abychom se každý mohli více věnovat jednotlivým činnostem a maximalizovali výsledek. Já si tím uvolním ruce od běžné agendy jako jsou nominace, schvalování výkazů atd. a můžu se více zaměřit na komunikaci s Unií, kde máme dost věcí k řešení / zlepšení.
Čeho bys chtěl dosáhnout během prvních 100 dní svého mandátu?
Mohl bych se tady rozepsat víc, ale ve stručnosti, těch úkolů jsem si připravil hodně. Nejdřív se potřebuji tak trochu rozkoukat, seznámit s okolím, co a kdo a jak funguje. To, co nepočká a je potřeba řešit hned, je rozšíření základny rozhodčích, termíny hlášenek a s tím spojená včasná nominace pro rozhodčí a pak další dílčí úkoly jako zvýšit dosah sociálních sítí, nové dresy, výměnné pobyty a další.
Půjde Tvůj nový úvazek na úkor něčeho jiného? Budeš méně pískat, případně hrát oproti nedávné minulosti?
Rozhodně práce předsedy musí přijít na úkor něčeho. Už teď jsem časově vytížený víc, než je doba, co je běžný člověk vzhůru. Nicméně pískání bych rád udržel na stejné úrovni a hraní bych se chtěl věnovat trochu víc, s ohledem na to, že jsem 2 roky nehrál. (smích) Do toho se ale chci více věnovat i rodině. Je to poměrně čerstvá věc, takže to budu muset promyslet a “rozložit síly”. Věřím, že moje vize kterou jsem popisoval výše, mě a i mé kolegy nebude zatěžovat více než doposud.
Díky za rozhovor a ať se daří!
Ať už vás inspirovala slova Nikoly Zacharieva anebo byste z jakéhokoli jiného důvodu cítili touhu si obléct rozhodcovský dres (ať už ten růžový nebo zelený), přihlaste se na školení rozhodčích, které proběhne v sobotu, 7. září v areálu RC Tatra Smíchov. Více informací naleznete v tomto článku.
Za odvedenou práci pak patří i velké poděkování Tomáši Tůmovi. Tomáš vykonával práci předsedy řadu let. Z českých trávníků však neodchází, i nadále bude působit jako rozhodčí a školitel rozhodčích. Foto: ČSRU / Martin Flousek
