Pokládací mašina. Pracuje přesně, efektivně, kreativně a spolehlivě. I takto se s lehkou nadsázkou může jevit ragbista Adam Koblic. Loňský rok se mu mimořádně vydařil a na lednovém vyhlašování Výročních cen České rugbyové unie získal poprvé ocenění Ragbista roku. „Pětky, které jsem po celý loňský rok pokládal, jsou samozřejmě díky úsilí celého týmu,“ uvádí s pokorou hráč reprezentace, Bohemia Rugby Warriors a Tatry Smíchov. Přečtěte si rozhovor, který s Adamem Koblicem vznikl pro generálního partnera ČSRU J&T Banku.
Adam Koblic je pátým hráčem Tatry, který získal titul Ragbista roku. Předcházeli mu: Vlastimil Jágr (mlýnová spojka a otec legendárního Martina Jágra), Václav Fanta (legendární křídlo), Antonín Brabec (útoková spojka a tříčtvrtka), Jan Žíla (vazač a druhá řada).
Adame, vyhrál si poprvé, čím to, že se to povedlo?
Je za mnou sezóna, kde se toho sešlo hodně dobrého. Tatra, sedmičky, Warriors, patnáctková reprezentace. Každý z těchto týmů, mi dal něco. Tatra mi loni připomenula lásku pro ragby, protože mě opět začalo bavit hrát s přáteli a bavit se. V sedmičkách jsem se posunul mezi “starší” hráče a musel jsem se naučit tým vést a motivovat. Ve Warriors jsem našel pochopení a možnost hrát instinktivní plynulé ragby. Patnáctková reprezentace mi dodala hrdost na svůj národ. Všechno dohromady bylo tím, co mě posunulo o stupínek dál.
Jak těžké je držet se na vrcholu?
No ať to může vypadat jakkoli tak talent opravdu není všechno. Ale vlastně mám trochu opačnou zkušenost než se běžně v tomto kontextu píše. Díky tomu, že jsem makal a byl svědomitý s tréninky tak jsem se časem dostal před daleko talentovanější ragbisty a probojoval se do výběrových týmu. Trenéři s se mnou rádi pracovali a tvarovali mě i když jsem občas trochu osina 😉 Tohle se snažím praktikovat dál a přenášet to i na prostředí okolo sebe. Líbí se mi být v kompetitivním prostředí.
Adam Koblic s míčem v zápase proti Švýcarsku. Stínuje ho Zbyněk Schütz.
Foto: ČSRU - Martin Flousek
Co tě přivedlo k ragby?
K ragby jsem se dostal díky Martinu Aschenbrennerovi (otec dalšího mladého reprezentanta Maxe), který tehdy na ragby přivedl děti z okolí jeho syna.
V čem podle tebe tkví krása ragby?
Z mého pohledu jde o nejvíc všestranný sport na světě, kde musíte umět všechno a zároveň si najít to svoje v čem budete vynikat.
Ragby není v Česku profesionální. Jak se ti daří skloubit školu/práci s tréninky a se zápasy?
Je to těžké i z toho důvodu jsem pár let trávil ve velké Británii na střední a vysoké škole. Tam je to součástí studijního života. S prací je to samozřejmě náročné už jsem za posledních pár let vystřídal několik prací v kombinaci s výkonnostním ragby. Pracoval jsem ve zdravotnictví (díky oboru co jsem studoval), pak v Národní sportovní agentuře a teď podnikám a zároveň pomáhám s trénováním talentované mládeže na Tatře. Takže to mi samozřejmě dává asi nejvíc prostoru se věnovat sportu.
Adam Miřácký, Adam Koblic a Vojtěch Vomáčka se zdraví s prezidentem České republiky Petrem Pavlem,
kterého doprovází kapitán reprezentace Dan Hošek.
Foto: ČSRU - Martin Flousek
Věříš, že si zahraješ na MS 2031? Co se musí povést, abychom tam hráli?
Ať to zní jakkoliv bláznivě, tak já tomu věřit chci. Zatím vidím to že naše dospívající ragby vykročilo správným směrem, ale máme před sebou ještě zatraceně dlouhou cestu na které se musí povést ještě spoustu věcí.
Patří mezi tvoje cíle zahrát si i profi ragby v zahraničí?
Ano v tuto chvíli přemýšlím o možnosti vycestovat ven. To je v podstatě taky jeden z kroků, který jistě pomůže se přiblížit cíli MS 2031. Hráči musí sbírat více zkušeností, které se v Česku v tuto chvíli nedají získat.
Co přeješ českému ragby do budoucna?
Aby mladí hráči měli sen se stát reprezentanty a hrát na úrovni Championship a výš. Myslím, že tato možnost a cíl není komunikován ve všech klubech s patřičným respektem vůči reprezentaci a tak nám spousty mladých talentů proteče mezi prsty. Přeji českému ragby, aby mělo přetlak hráčů co chtějí do reprezentace.
