Je upřímná, srovnaná a hlavně fakt dobrá. Julie Doležilová se stala tuzemskou Ragbistkou roku. Opět. Už popáté a za sebou. Ocenění převzala v lednu na vyhlašování Výročních cen České rugbyové unie, které proběhlo ve slavnostním aranžmá, jak se sluší na letošních 100 let ragby v zemi. „Moc bych si přála, aby české ragby postupně směřovalo alespoň k poloprofesionální úrovni,“ uvedla sympatická ragbistka v rozhovoru, který vznikal pro generálního partnera českého ragby J&T Banku.
Julie, vyhrála si už popáté, čím to, že se to povedlo?
Myslím, že hlavní je každodenní práce na sobě – ať už na tréninku nebo mimo hřiště. Lidi to dokážou ocenit a zároveň máme hrozně fajn tým, který mě motivuje dál. Cítím se v něm dobře, máme super kolektiv a díky němu jde všechno tak nějak jednoduše a přirozeně.
Tušila si, že to může vyjít?
Upřímně jsem v to doufala, ale zároveň jsem věděla, že v týmu máme spoustu kvalitních hráček a nic není automatické. Byla jsem moc ráda za svůj výkon, hlavně na turnaji v Dubaji, který byl můj první po operaci ramene – ten moment mi potvrdil, že ragby ve mně pořád je a že ho dokážu hrát opravdu dobře.
Vyhlašování Výročních cen České rugbyové unie za rok 2025 a ocenění zástupci RC Tatry Smíchov.
Zleva: Karel Šampalík st., Jan Oswald, Stanislav Král, Julie Doležilová a Adam Koblic.
Foto: ČSRU - Martin Flousek
Jak těžké je držet se na vrcholu?
Pro mě to není jen o výsledcích, ale hlavně o každodenní motivaci a chuti zlepšovat se. Porovnávám se s nejlepšími světovými hráčkami, vím, kde mám svoje rezervy, a baví mě posouvat své hranice a soupeřit na nejvyšší úrovni. I kdybych teď žádnou cenu nezískala, na sobě bych makala stejně – je to součást mého života a cílem je být nejlepší nejen na hřišti, ale i v přístupu k tomu sportu. Takže bych neřekla, že to je těžké, spíš je to něco, co mě pohání dál.
Co tě přivedlo k ragby?
K ragby mě přivedli rodiče, když mi bylo dva a tři čtvrtě, na dětský ragbyový den v Říčanech. Tam jsem si poprvé vyzkoušela běh s míčem a různé pohybové hry spojené s ragby a hned mě to nadchlo. Rodiče nás poté s mým dvojčetem přihlásili do klubu, a od té doby hraju, už to bude 19 let. Ragby pro mě není jen sport, je to životní náplň, která mě provází od dětství až doteď.
V čem podle tebe tkví krása ragby?
Krása ragby je pro mě hlavně v týmovém duchu. Patřit do kolektivu, kde všechny holky mají stejný cíl a jedna pro druhou by udělala cokoliv, je nepopsatelný pocit. Baví mě i různorodost tohoto sportu – je fyzicky náročný, atletický a přitom fair play. V sedmičkovém ragby se během 14 minut dokážete vyčerpat na maximum, a pak musíte odehrát další zápasy, a přesto se připravit na další zápasový den. Krása podle mě tkví i v vzájemném respektu mezi týmy na hřišti i mimo něj.
Ragby zatím není v Česku profesionální sport. Jak se ti daří skloubit školu/práci s tréninky a zápasy?
Je to opravdu náročné. Dopoledne chodím do školy, odpoledne trénuji děti a pak mám svůj vlastní trénink, často až do večera, takže do práce chodit nestíhám. Můj život se vlastně točí kolem ragby. Finančně se tím ale v Česku nedá živit, takže jsem stále závislá na podpoře rodiny. Doufám, že se tohle brzy změní a sportovkyně u nás budou mít možnost se ragby věnovat profesionálně.
Julie, věříš, že si zahraješ na LOH 2028? Co se musí povést, abychom tam hráli?
Určitě věřím, že se na olympiádu můžeme dostat. V minulé kvalifikaci v Monaku v roce 2024 nám to uteklo opravdu o kousek, což nám dodalo ještě větší motivaci. Máme velmi mladý a silný tým, který ukazuje, že umíme hrát kvalitní ragby, a pod vedením trenéra Lionela Perrina se neustále zlepšujeme. Teď je pro nás klíčové dál tvrdě pracovat a hlavně dosáhnout větší konzistence výkonů. Olympiáda je náš velký sen a zároveň cíl, pro který děláme maximum. Cesta na olympiádu 2028 je pro nás dlouhodobý proces. Od teď musíme stabilně potvrzovat výkonnost na mistrovství Evropy a dalších evropských turnajích, které určí naše postavení v Evropě a možnost postupu dál. Nejdůležitějším turnajem v letošním roce je pro nás mistrovství Evropy, které je klíčovým bodem celé kvalifikační cesty. Konkrétní systém kvalifikace pro olympijské hry v Los Angeles 2028 zatím není oficiálně potvrzený, ale pokud bude podobný jako v minulém cyklu, navazovat budou Evropské hry v roce 2027 a následně olympijská kvalifikace. Naším cílem je být dlouhodobě konkurenceschopné v Evropě a krok za krokem si otevřít cestu na olympiádu.
Patří mezi tvoje cíle zahrát si i profi ragby v zahraničí?
Hrát ragby na profesionální úrovni v zahraničí je můj sen už od malička. Ráda bych příští sezonu strávila v některém z lepších evropských klubů, ideálně v nejvyšší lize ve Francii nebo v Anglii. Samozřejmě mě lákají i Austrálie nebo Nový Zéland, ale začala bych v Evropě, kde je cesta pravděpodobně jednodušší. Pro mě je důležité, že hraní v zahraničí nijak neomezí mou reprezentaci – chci skloubit klubové zápasy s českou reprezentací a být součástí obou týmů.
Co přeješ českému ragby do budoucna?
Moc bych si přála, aby české ragby postupně směřovalo alespoň k poloprofesionální úrovni a aby se hráčům i hráčkám otevřely lepší možnosti profesionalizace, i když vím, že to není jednoduché. Přeji mu spoustu úspěchů a kvalitních výkonů, ale hlavně týmových vítězství – ať už mezi muži nebo ženami. Také bych byla moc ráda, kdyby ragby přitahovalo další mladé hráče a hráčky a aby se stále rozšiřovala ženská základna. Aby co nejvíce holek objevilo, že ragby není sport jenom pro kluky, ale sport, kde se dá najít skvělý tým a snadno zapadnout.
