Ještě na začátku letošní sezóny neměl žádný ostrý start za seniorskou reprezentaci či výběrový tým Bohemia Rugby Warriors. I pro mladého Jakuba Bendzáka ovšem končící rok 2025 napsal velmi povedený ragbyový příběh. Dvaadvacetiletý mladík v něm vylétl nahoru. V posledních třech zápasech národního týmu či Warriors už nastupoval jako hráč základní sestavy.
„Je to výsledek mojí dlouhodobé práce, prostě makám a připravuju se co nejzodpovědněji,“ říká pilíř a odchovanec RK Petrovice v rozhovoru pro server RugbyUnion.cz. „Uvědomuju si, že od trenérů reprezentace je to odvaha a i velká důvěra poslat na tak těžký post mladého hráče jako jsem já.“
Jakube, kde jsi byl s ragby na začátku roku?
Neměl jsem žádný ostrý zápas za reprezentaci ani za Warriors. Hrál jsem jen v pár přípravných utkáních.
Kdy si tedy za reprezentaci či za český výběrový tým Bohemia Rugby Warriors hrál poprvé?
Bylo to za Warriors v letošním říjnovém utkání v Rumunsku. Šel jsem na hřiště v průběhu druhého poločasu. A byl tak u historicky našeho prvního vítězství v Super Cupu.
To byl ten zápas, jak si si nevzal chránič zubů?
Ano, ano (úsměv). Dal jsem si je do jiné tašky a zapomněl na to. Možná to bylo i nervozitou. Jeden člen realizačního týmu pak pro něj v Bukurešti musel ze stadiónu do hotelu jet taxíkem.
Nastupuješ jako klasický pilíř. Sedí ti ta pozice?
Jsem levým pilířem od mlada. Mám na to i postavu a hlavně mě to baví. Třeba každý mlýn je pro mě výzva, že jsem lepší než pilíř, co stojí proti mně. Baví mě ale i hra s balónem, a že se často dostanu k bourání uprostřed hřiště.
Hráči první řady mají v ragby přeci jen jakousi speciální pozici či péči. Nezažíváš tam při těch tlacích v mlýnu někdy až dosti nepříjemnou bolest?
Tak jasně, že když je těch mlýnů v zápase ke třiceti, tak už je to hodně znát. Ale jinak jsem s tím v pohodě, do každého mlýnu jdu s plným nasazením. Myslím na to, že reprezentuju Českou republiku.
Pilíř české reprezentace Jakub Bendzák v zápase proti Švédsku. Vedle něho v první řadě mlynář Vojtěch
Vomáčka, za ním rváček Jakub Havel. Foto: ČSRU - Martin Flousek
Máš nějaký hráčský vzor?
Ano, je jím levý pilíř Anglie a týmu Bristol Bears Ellis Genge. Jsme si i typologicky podobní, vážíme přibližně stejně, on je o kousek vyšší. Já mám 183 centimetrů, ale vyšších pilířů zase tolik není.
Co tě na ragby baví?
Baví mě výzvy. Ragby je sport, do kterého je třeba dát vše, nebát se o sebe. Je třeba do toho chodit s mentalitou válečníka. Navíc lepší kamarády než v ragby stěží najdete, trénujete spolu, jdete do toho spolu. Spoluhráči vás podpoří.
Jak si se dostal k ragby?
Až ve čtrnácti letech, do té doby jsem hrál ping pong. Ten už mě ale přestal bavit, přestože jsem hrál dost vysoko. Nastupoval jsem například proti Lukášovi Bradovi, který teď hraje za reprezentaci i v Petrovicích se mnou. Spolužák ze základní školy mě vzal na trénink do Petrovic, pak jsem jel na ragbyový tábor, kde jsem se mimochodem potkal s Tomášem Dvořákem, to je můj další spoluhráčem z Petrovic i z reprezentace, a bylo rozhodnuto.
Petrovice nehrají extraligu, přesto mají v reprezentaci hodně hráčů. Čím to je?
Myslím, že je to dobrým mixem dlouhodobé práce s hráči v klubu, kvalitními tréninky a také naším individuálním úsilím.
Jak často trénuješ?
Teď přes svátky jsem třeba v posilovně čtyřikrát týdně, standardně tak třikrát. Upravuju to podle počtu tréninků a zápasů.
Máš podporu v rodině?
Velkou. Hodně to prožívají, jsou zvědaví. Několikrát se vždy dopředu ptají, jestli budu hrát i příští zápas reprezentace či Warriors. Hodně mi fandí moje osmdesátiletá babička, ta byla i nedávno v té zimě na zápase proti Švédsku na pražské Markétě.
Jakube, a co budoucnost? Dokážeš si třeba představit hrát ragby profesionálně?
To je asi sen každého ragbisty. Profi ragby bych šel hrát kamkoli, hodně by se mi ale líbila Anglie. Všichni taky milujeme koukání na ragby, když se hraje World Cup. Jednou bych tam chtěl být a hrát Jsem ale rád, že tam nebudeme v roce 2027, protože to je mistrovství světa v Austrálii a já opravdu nemám rád hady ani pavouky.
Jakub Bendzák s babičkou a s maminkou
